Čtenářské reakce
Čtenářské reakce na knihu Tichošlap.
Recenze románu Tichošlap na portálu vaseliteratura.cz
http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/3128-tichoslap.html
…
Čtvrtek. Poslední litera Tichošlapa prošla mým zrakem, následně mozkem. Zaklapla jsem knihu, kterou jsem oproti předchozí četla dva dny. Tedy o kapánek déle :-) A můj dojem ? Opět: závěr knihy mi tajil dech. Doslova. Nutí k přemýšlení a ke znovulistování… a znovačtení a opět ke „znovapřemýšlení“. Ale já nechci kecat jako nějaký školený kritik či kritička, chci Ti milá Sylvo jen sdělit, že spojení pera s Tvou myslí…Nápad, zpracování, dynamika. Samotný vír nečekaně očekávaného a očekávaně neočekávaného. A najednou dávajícího smysl. Jak úžasně se dějové linie setkávají na bodě, který je motivem, zároveň doplňkem, ale vlastně o NĚJ jde a díky NĚMU a odhalení JEHO podstaty jsem dostala tu nečekanou, ale krásnou "facku" v závěru knihy.
Na Tvých stránkách jsem po přečtení čtenářského ohlasu na Tichošlapa od Ivety Řezaninové dostala husí kůži. Napsala to tak, jak to i já cítím. Ještě jednou hezký den :-)
(Renata Gáborová, 48 let, Brno, vdaná, 2 děti)
…
Včera v noci jsem dočetla Tichošlapa. Můj rekord! :-)
Moc děkuji paní Sylvě za toto téma. Opět mě nezklamal její styl a to umění vyvolat ve mně obří zvědavost, jak to všechno dopadne a proč se vše děje tak, jak se to děje. :-) A vůbec to, že náhody neexistují a že vše má nějaký důvod. Jen často nevíme jaký. :)
No a Tichošlap mi opětovně potvrdil to, o co se v osobním životě snažím. Nesoudit lidi. Proto mi tahle knížka přišla do ruky právě teď. Náhody opravdu neexistují. :-)
V knížce je zase krásný to, že vám to umožní domýšlet si příčin událostí a na konci vás to "propleskne" zase úplně jinak. :-)
(Štěpánka Kraclová, 35 let, 1 dítě, Jihlava)
…
Recenze románu Tichošlap na internetovém portálu kultura21.cz:
http://www.kultura21.cz/literatura/5676-tichoslap-sylva-lauerova
…
Přítomnost už jednou procítěného…
„Jak je možný, že věděla co přijde? Proč si na šeredu a jeho divnej pohled vzpomněla zrovna teď? Proč se nemůže zbavit pocitu, že za vším vězí ten prokletý chlap?“
Aneta, Boženka, Draha, Pavel, Sonja… každý prožívá svůj vlastní příběh, všichni však svádí vnitřní boj. S kým nebo čím? Se soucitem, lidskostí, opovržením, nepřiznaným citem, materiální jistotou, iluzí štěstí, sebeúctou, sebezapřením, emancipovanou samostatností nebo emancipovanou samotou hojenou luxusem. Co mají společného a proč právě ONI z davu..?! Jen na krátký okamžik, letmo, na místě, které byste jen sotva čekali protnul jejich osud ON. Kdo nebo co je vůbec zač a jak změní jejich životy? Je prokletím nebo požehnáním? Mají jen otevřít oči, být potrestáni nebo je všechno jinak?
Sylva Lauerová tímto pohlcujícím psychologizujícím thrillerem dostála své nepředvídatelnosti a předkládá čtenáři příběhy vyústěné v jedno poznání - věci mohou být jinak, než se zdají.
Už je tomu několik měsíců, kdy jsem měla možnost jako jedna z mála vyvolených číst Tichošlapa před tím, než spatřil světlo světa. Tehdy jsem napsala těchto pár řádků obsahujících myšlenky, které se mi po dočtení Tichošlapa honily hlavou. Poté jsem si však řekla, že potřebuji čas, aby se vše co ve mně příběh vyvolal „usadilo“ a pak že reakci s odstupem a nadhledem dopíši. Spletla jsem se. Čas způsobil jediné - mnohem víc si uvědomuji, že věci mohou být (a jsou) jinak, než se zdají. O nadhled se stále snažím a jediné co se s odstupem změnilo - má silnější víra v to, že vše zlé je k něčemu dobré. Zda tomu tak je ukáže opět jen čas…
J. Kratochvílová, Brno, 33 let, předčtenářka
…
…kde stál Tichošlap, když mému tehdejšímu manželovi vypadl z ruky náš dvouměsíční syn…
…kolikrát jsme ho míjeli na holých chodbách nemocnic, v ušmudlaných čekárnách ordinací studovaných, ale bezdětných psychologů…
…proč já, proč můj malý bezmocný a bezbranný chlapeček… Bezmoc a zoufalství, mé závistivé,
až nenávistné pohledy na nohy zdravých, rozjívených dětí…
Po přečtení knihy Sylvy Lauerové jsem pár dní přemýšlela. Možná nebýt „našeho“ Tichošlapa,
můj syn by nebyl. Nebo byl, ale na vozíku. Nebo o berlích. Nebo mentálně úplně mimo.
Není zdravý na 100%, nikdy nebude a musíme se s tím prát oba. Ale díky Tichošlape,
díky!
Iveta Řezaninová, Plzeň sever, 46 let, znovu vdaná :-), jedno sedmadvacetilelé dítě