Čtenářské reakce

Vážená Velekněžko, Vážená Bohyně,

včera večer jsem se zatajeným dechem dočela poslední stránku Vaší fenomenální Hračky - v jejím třetím upraveném vydání a ne náhodou dnes v předvečer Slunovratu Vám píši. Nebo to náhoda je? Nevím…
Samotnou četbu jsem si náležitě užívala.Téměř každý večer při sklence vynikajícího šampaňského blanc de blancs jsem se dobrovolně a s nadšením vrhala do imaginárního prostředí děje, který tak neskutečně graduje a "jede", že jsem mnohdy měla co dělat, abych neodlétla od reality zcela.
Po jejím přečtení jsem vstala z lože a pocítila intenzivní nutkání napsat svému milenci, respektive partnerovi, s nímž žiji pátým rokem ve svazku poněkud neperspektivním.

Budiž Vám tato moje osobní bolestně-milostná výpověď, oceněním Vaší spisovatelské geniality, kterou vládnete a nejen tou.
Hračka v sobě totiž kromě poutavého příběhu nese "něco"…something…something deep. Avšak doposud jsem nezjistila, co to to "něco" je.

Mockrát Vám děkuji. Jste Úžasná!


PS:Pro svůj text jsem s dovolením použila několik obrazných paralel, jež mi utkvěly prostřednictvím Vaší knihy a Vaší tvorby, kterou jsem si následně pečlivě na internetu procházela, v mozku.

Tak tedy:
Neexistuje nic hezčího než slzy dospělého Muže.
Je téměř 24.6. 2018 a já vzpomínám na ten posvátný den před čtyřmi lety. Na úterý, 24.6. 2014. Na sladce mrazivý pocit v žaludku přesně v 18:30, když jsem uslyšela Tvůj na metr vzdálený hlas na druhém konci částečně zdevastované lavičky „U Božky“. Na falešnou iluzi dokonalosti, jejíž kýčovitá preciznost se nesla celým večerem. Na vědomou prolongaci noci. Na pocity vrcholné duševní extáze pramenící z opravdového promítání se jeden do druhého. Jako kdybychom v onen večer podvědomě, avšak formálně zpečetili Slunovrat našich duší paktem věčnosti. Odkryla jsem před Tebou, pro mě neznámým člověkem svůj almanach Královny slz a ostružin a zcela se Ti otevřela. Jako dveře největší katedrály světa. Mnoho jsi tenkrát riskoval, ale udělal jsi totéž. Najednou jsi byl zcela jiný člověk. Bylo fascinující pozorovat Tě odhaleného, nahého a křehkého. Absolutně odlišného od většiny ostatních šašků, jejichž bakelitová srdce hrkají nepravidelně mimo veškerý hermetismus. Když jsi mě po interpretaci balady Roberta Křesťana – „Vrať se“ tázavě probodl pochybovačným pohledem vedeným současně s nejistou intonací v tónu Tvého hlasu otázkou:“A Vy tohle opravdu znáte?“…podlomila se mi kolena. V ten večer nic neexistovalo a přesto existovalo všechno. Naše spojení je Posvátné a díky tomuto svazku jsme dokázali a dokazujeme pro mnohé lidi nepochopitelné, podmanivé, nepředstavitelné, kreativní, odhodlané, šokující, nespoutané. Nekonečný transcendentní oceán inspirace a bolestného intenzivního utrpení. A já vím, že ve formě této Nejvyšší Lásky, která je doposud živena, dýchá a stále nám dokazuje svou nezměrnou sílu a nadpozemskou moc, nelze žít. Tedy samozřejmě, že lze. Ovšem my jsme se z ní nevolnicky posrali. I přesto, že oba víme, že jsme nikdy s nikým nic tak silného neprožili. Tys již před mnoh a lety zvolil klasickou pragmatickou strategii vědomě sterilního kariéristy s duší prokletého básníka. Já jsem zvolila strategii obdivované Múzy, kterou onen prokletý básník svléká z jejích ručně šitých pocitů a bez dovolení si jimi plní své skříně. Skříně inspirace pro jeho další tvorbu. Bylo těžké si to přiznat. Ach jak jen závidím Tvé Ženě. To ona Tě má. Ona bude vždycky na prvním místě, já ne. Avšak já, Královna, si zasloužím být první. Místo toho mi kanou slzy do papírových kapesníků a pokořeně žasnu nad celou dnešní a včerejší situací.
Nad tím, že mi nebylo dobrovolně sděleno, kam letíš.
Nad tím, že v důsledku této situace se dlouho neuvidíme a Tvůj přístup nenaznačuje kromě sebestředné omluvy ani známku smutku, který je náš společný.
Nad tím, že si jednou vyjdu na rande v den, kdy nemáš být v Praze, do restaurace, kam s Tebou nemohu a moc jsem tam vždy chtěla jít v páru a Ty tam jsi.
Nad tím, že se tady objevil Pan Král, pro něhož jsem Královnou v první linii a já i přesto, že bych mohla být Paní Lesů a Paní Sládková, teď sedím u plápolající svíčky a píšu Ti tyto verše.
Pískem ledabyle posypaná dřevěná veranda, vlhko, len, vzduch vonící ibiškem mísícím se s kouřem kubánských doutníků. Bubnování deště do mokré bambusové střešní konstrukce a prstoklad psacího stroje v nepravidelných intervalech uklidňují zlověstnou atmosféru silné průtrže mračen. Opodál v prostorné modlitebně štíhlá vysoká tmavovlasá Žena s šedomodrýma očima praktikuje jógu. Je klid a probíhá vzájemné sdílené souznění, protože nevolnictví bylo zrušeno v roce 1781.

(Johana Marečková)

Teď "finišuji" Hračku, je tam všechno čerstvé a pořád mě to baví. :-) Do hlavních hrdinů jsem si, samozřejmě, dosadila paní Lauerovou a pak jednoho herce, co se mi moooc líbí, takže takhle zosobněně se mi knížka čte výborně! :-) Často se přistihnu, že se usmívám, protože všechny ty situace jakoby i vidím jako v televizi. Prostě si to všechno umím krásně představit. No a tak se stává, že čtu pořád, protože mě moc zajímá, co se bude dít další den a jak to vlastně všechno dopadne. :-) Mám z knížky vždycky dobrou náladu. Hračka mě vrátila zpátky na zem a užívám si živočišnosti a lehkosti, protože o tom ten život je. :-) "Nakrmit" chlapa tím, co potřebuje, což je fyzická rozkoš, a snese Vám modré z nebe. Pořád jako ženské řešíme, že neposlouchá, co říkáme, a že si neumí povídat, ale stačí pochopit, že on žije v jiném "modu" a že někdy stačí fakt strašně málo a máme ho v hrsti. :-D Hračka mi to připomněla.

……o den později:

Včera večer jsem rychlým šmahem dočetla Hračku.
A ten konec mě opět dostal! Byla jsem z toho taková "rozvrkočená", pocity smíšené. Moc mě to bavilo, byla jsem zvědavá, co bude s hrdiny po obřadu a pak jsem se nestačila divit. Je to tak silný pocit. Prostě ukojená zvědavost, radost z jejich setkání a pak ten "majetnický finiš", asi jsem zhýralá, ale já se u toho usmívala! A říkala jsem si v duchu "to je borka!" :-)

Velké díky paní Lauerové! :-)

(Štěpánka Kraclová, 35 let, 1 dítě, Jihlava)

Zdravím Vás Sylvo :-)

Před pár dny zavítala do mého knihkupectví trojice žen vybírajících knihu pro kamarádku na rozlučku se svobodou. Doporučila jsem jim Vaši Hračku. Dnes mi přišly poděkovat. Né jen, že se líbila nevěstě, ale už na ní zapracovaly i ony zmíněné kamarádky . . . . Jsem ráda, že jsem se na Vaši knihu spolehla a přeji Vám stále stejně inspirující inkoust v peru. Né-li víc.

(Kateřina Matisová, Šumperk)

Vážená milá krásná duší i tělem paní spisovatelko Lauerová,po několika zavírání a znovu-otvírání knížky,rdění a chvění se, jsem nakonec již beze studu jedním dechem přečetla Vaši úžasnou knížku HRAČKA . Díky za ni !!!!!!! Prosííííííííííííím, napište další volné pokračování a sice ""HRAČKA po 20-ti letech"". Jak jde život život dál hlavní osobě Markétě , t.č.65-leté bezdětné vdově , o čem přemýšlí , jak žije jako mladá-stará svěží … atd. Co Vy nato??
Přeji hodně inspirací při psaní a dobré přátelé

(Čtenářka z Brna)

Milá Sylvo, nejsem nijak vášnivá čtenářka knih, spíš si občas prolistuji některý časopis. Je to asi kvůli mé nedostatečné výdrži, jsem člověk, který nerad na něco čeká a rád ví vše okamžitě. Takže nějaké postupné odhalování příběhu není nic pro mě. Oproti tomu můj manžel čte neustále, pořád, někdy mě to přivádí k šílenství, protože místo, aby se mnou dělal úplně jiné věci, čte a čte. Před několika týdny jsme spolu byli v brněnském knihkupectví a manžel si vybíral knihu na naši dovolenou, ze které jsme se minulý týden vrátili. Doporučil mi, abych si také něco vybrala, abych se na dovolené nenudila (kde je teplo a voda, tam já se nikdy nenudím, ale to by měl po 14ti letech našeho soužití už vědět) - vím ale, že mu šlo hlavně o to, abych se také zabavila a on si mohl nerušeně číst. Tak jsem tak bloumala po tom knihkupectví, až jsem vzala do rukou Vaši knihu Hračka. Nikdy knihami nelistuji, přečtu si jen obsah a knihu odkládám. Tentokrá jsem ji však neodložila. Nemohla jsem. Koupila jsem si ji, protože těch pár vět, které jsem na přebalu přečetla mi nedovolilo knihu vrátit. Jak jsem už napsala, nejsem člověk, který s něčím čeká, ale v tomto případě jsem to vydržela a knihu začla číst až na dovolené. Musím říct, že jsem ji přečetla jedním dechem, vůbec nic se mnou nebylo, protože jsem pořád četla a četla, a když jsem knihu odložila, že budu dělat něco jiného, za chvíli jsem se pro ni vrátila. Ten příběh v ní byl tak strhující a zvláštní, že jsem jej hltala řádek po řádku. Kniha je psaná tak krásně, že jsem si vše do detailů představila - hlavní hrdiny, jak vypadají, kde svůj příběh prožívají, co spolu dělají - bylo to jako sledovat film v televizi. Prostě úžasné. A je mi strašně líto, že mám knihu přečtenou a vím, jak to celé dopadne. Chystám se nyní koupit si Vaši další knihu a těším se, jak si zase počtu. Vám chci poděkovat, za krásný příběh a také za to, že jste mi ukázala, jak si zamilovat čtení knih. Přeji Vám hodně štěstí a těším se na Vaše další tituly. S přáním všeho dobrého, Anna z Moravy.

(Anna Šmehlíková, 33 let, vdaná)

…četl jsem úryvky Vaší knihy Hračka a to je síla. Je to zcela upřímné, ničím neopentlené, pronikavé a oslňující vyprávění z opačné strany - a alespoň pro mne úchvatné.
Oliver

(reakce přes kontaktní formulář)

Vaši knihu Hračka jsem přečetla už dávno a od té doby ji čtu pravidelně. Něco (na co v žádném případě nemůžu přijít) mě k ní pořád poutá. Snad, že se při čtení skoro pořád usmívám, snad, že mě naladí optimismem a chutí něco dělat. A takovým tím, co neumím popsat, stav, kdy mi všecho přijde fajn.
Díky tomu všemu a mnohým dalším věcem jste pro mě jedna z nejsympatičtějších spisovatelek a žen vůbec. Líbí se mi Váš pohled na věc, pohled na svět. A ačkoliv o něm nic nevím, z jisté stránky i Váš život. Přesně tohle je totiž můj sen. Cestovat, možná se trvale přestěhovat jinam. Vědět, že svět není jen Česká republika, ale sahá mnohem dál od Německa až po Seychely.(a vlastně ještě dál). A vědět co dělat a vědět, kam patřím.

[…] Chvála a pozitivní ohlasy na Vaše knihy jdou ze všech stran, ale stejně si myslím a doufám, že jste jen člověk a potěší Vás i malá a bezvýznamná chvála jedné mladé pražačky.
Přeju Vám do budoucna co nejvíc štěstí a úspěchů :)

(Natálie Urbanová, 17 let, svobodná)

[…] Četla jsem Hračku a musím říct, že tak úžasnou, vzrušující a inspirující knížku jsem nikdy nečetla, super.
Ať se vám v životě daří a splní veškeré sny, které máte.

(Alena Králová, 27 let, svobodná)