Fenomén Hračka - 2. kapitola

Ještě s nezpracovaným rukopisem v ruce jsem na sklonku léta kontaktovala některá nakladatelství s dotazem, zda nemají zájem knihu vydat. A skutečně, dostala jsem nabídku ke spolupráci, ALE – musím přepsat závěr, vypustit finální kontroverzní sexuální scénu a podvolit se jejich představě o přebalu a názvu knihy. Název Hračka je prý nesmyslný a nebude fungovat, přebal musí být plnobarevný, měly by na něm být palmy, pláž a moře. A název? Ideálně Láska pod palmami. Zcela jsem se vyděsila. A odmítla.

Požádala jsem tedy svého kamaráda, který byl a stále je nanejvýš renomovaným autorem i vydavatelem české prózy a poezie, zda by se se mnou nesešel a třeba i trochu neporadil, co s rukopisem a jak vůbec dál… Seděli jsme spolu v srpnu roku 2007 v brněnském Café Steiner a já jsem mu nadšeně líčila své autorské představy a žádala ho o poskytnutí přátelských rad. Žádnou mi nedal, nepomohl, neprozradil NIC ze zázemí nakladatelského byznysu, nepoodhrnul oponu vztahů mezi autory a nakladateli, pouze opovržlivě (chápu, tenhle žánr asi nebylo to, co by jej zajímalo) odsunul manuskript ležící před ním na stole a prohodil: „Tak si to vydej sama.“

„Máš pravdu, přesně to udělám,“ odpověděla jsem. A s myšlenkou na naše dávné kamarádství a arogantní pitomce jsem rukopis vložila zpět do tašky. „Chci totiž stihnout předvánoční trh,“ dodala jsem. Vyvalil na mě oči a hlasitě se rozchechtal: „Do Vánoc to nestihneš.“

Tyhle intenzivní výzvy nemám ráda. Nikdy mi neříkejte nikdy/nejde/nevyjde/nepodaří/nestihne/nefunguje/neexistuje.

Hračka se za velké slávy křtila v Praze v nově otevřené Gott Galery 27. listopadu téhož roku. V té době už tři týdny ležela na pultech. Co ležela – ani se na nich neohřála. Ale nespěchejme. V příští kapitole: S kůží na trh aneb stud, strach a předčtenáři.

Vaše Sylva