Fenomén Hračka - 1. kapitola!

1. Hračku jsem začala psát v létě 2006, dokončila bych ji hravě ještě téhož roku, ale zemřela mi maminka a já jsem nebyla půl roku schopna sednout zpátky k textu tak lehkonohé knihy. Dlouho jsem byla přesvědčena, že už se k psaní nikdy nevrátím. Kariéra spisovatelky by se tak možná nekonala.
2. Hračku jsem psala na německé klávesnici bez háčků a čárek, zoufale jsme je na poslední chvíli spolu s mojí švagrovou, která byla v té době u mě na ostrovech na návštěvě, doplňovaly. Musely jsme zvládnout 360 stran během jednoho víkendu, jinak bych text nestihla poslat k základní korekci. Paní korektorka byla při pohledu na rukopis téměř na infarkt, předpokládám, že nic podobného ještě neviděla.
3. Bojovala jsem za přítomnost emotikonů v textu, protože jsou pro mě součástí moderního jazyka. Dnes už je v knize zas tak nutně mít nemusím. Snažila jsem se dokonce prosadit i černé chechtající se smajlíky, ale ti mi „neprošli“. Na druhé straně paní korektorka vzdala svůj boj za snížení počtu bláznivých vykřičníků a otazníků, které jsem neukázněně dávkovala do textu zásadně a pouze dle své momentální nálady a emotivní vypjatosti příběhu.
4. Čas na korekce byl tak mizivý, že se nepodařilo text dokonale zkultivovat. Byl srpen roku 2007 a já jsem se rozhodla, že kniha bude ležet na vánočních pultech knihkupectví. Ale to už je další kapitola s názvem Láska pod palmami aneb do Vánoc to nestihneš.

Vaše Sylva