Kamarád doporučoval dívčinu vyrůstající ve stísněném prostředí rodiny alkoholiků, útěk na ulici, život na hranici prostituce, pomalu vznikající závislost na drogách již v předpubertálním věku, pak osudové setkání s buddhistickým mnichem, nejlépe někde na nádraží :), následný pobyt v klášteře, znovuzrození a očištění, cestování po světě, charitativní pobyty v Africe, pak návrat zpět do moderní civilizace, nejméně tři nepodařená manželství, 5 nechtěných potratů, 40 cigaret a 3 litry vína denně...hlavně prý žádné šťastné a vyrovnané dětství, milující rodiče, úspěch kam se podíváš, poklidný rodinný život a dobré a kvalitní přátele. Na to by mi dneska prý už nikdo neskočil.

Takže to zkusíme jinak. Co já jsem vlastně zač? Podle čínského horoskopu Tygr, podle západního Blíženec, podle indiánského Jelen a podle keltského Habr. Z pohledu magie jsem Drak, vznášející se ve vzduchu a mým stínem je Satyr. Narodila jsem se v Brně, v neděli odpoledne (doba nejlepší na kávu se zákuskem). To si to někdo umí vybrat, že? Začínala bouřka a to se prý vždycky rodí čarodějnice. (říkala maminka)

Žebříček mých potěšení

• barokní hudba, v ní jsem se prostě "definitivně zacyklila"
• milování - bez dalšího komentáře
• hudba obecně, vyjma dechovky a experimentálního jazzu, tomu prvnímu už asi nerozumím a tomu druhému ještě nerozumím
• meditace - bez dalšího komentáře
• barvy - květiny, stromy, zelená, tyrkysová, oranžová, slunce, oceán...
• zvuky - ptáci, hlavně ptáci... a trochu žáby
• zvířata - téměř všechna s převažující slabostí pro žirafy, hrochy, želvy a anglické buldoky
• muži - inteligentní, vtipní, charismatičtí, s převažující slabostí pro ty s krásným, urostlým tělem
• intelektuální debaty s přáteli, přátelé všeobecně, ale jen pár - pečlivě zvolených, chytrých, extrémních. Kafíčko s nimi, tak nejraději v nějaké funkcionalistické kavárně a nebo přístavním Café někde u Středozemního moře
• smetanovo-čokoládové Miňonky - bez dalšího komentáře

Žebříček mých strachů

• agresivní tupci - bez komentáře
• zmanipulované masy - v historii i současnosti asi příkladů dost
• neznámé nemoci - až se nám geometrickou řadou po planetě rozšíří choroba, které neumíme čelit, pak budeme svědky gigantického chaosu. Náš čistý, perfektně vykonstruovaný elektronický svět je velmi, velmi křehký. Jeho zranitelnost jsem si uvědomila 11. září 2001
• válka - bez komentáře
• Smrt - tváří v tvář JÍ vnímám totální pomíjivost hmatatelné materie – našeho těla. Jsme legrační a dětinští v tom jak si celý náš kratinký život něco schraňujeme, něco sbíráme, oplácáváme, oprašujeme - milostné dopisy, fotografie bližních, pivní tácky, peníze, nemovitosti a pak jednoho dne prostě "zakalíme" (ve slangu Brněnské plotny - umřeme). Konec, šmytec. A naše vzpomínky někdo jiný vyhodí do koše. A v lepším případě si bude moudře užívat našich peněz, pokud se kvůli nim nepostřílí se zbytkem famílie. A proto se v naší západní kultuře všichni raději tváříme jako by se nás Smrt ani netýkala, nechceme o ní slyšet, bojíme se jí a je pro nás ošklivá. Je monstrózní, nepolapitelná a nepodplatitelná. Když náhle zemře někdo koho milujeme, stojíme tu jako vycpaná paňáca neschopni pochopit, že je neodvolatelně pryč. Naše filozofie nám v pravdě neposkytuje žádná přijatelná východiska. Jsme moderní, kultivovaní, máme vyvinuté sociální a ekologické cítění, zkoumáme, vynalézáme, podmaňujeme si svět, ovlivňujeme kdysi neovlivnitelné... Jsme hrdí na to, jak se nám daří rozhodovat o lidském narození, ale tváří v tvář Smrti jsme chudinky. Musím se smát - obchodujem dnes téměř se vším, ale Smrt je svině, s tou se handlovat nedá. A pokud to jednoho dne dokážem, budeme NĚČEMU blíž... nebo se od něčeho beznadějně vzdálíme?