Dobrý den, četla jsem nedávno Vaši knihu Jumaroro, moc se mi líbila, četla jsem i v práci, nebylo možné přestat :) Když se začal blížit konec knihy, tak mi bylo jasné, že asi šťastně nedopadne.Normálně čtu denně. Po této knize jsem si musela dát týden pauzu, abych nechala pomalinku znít dojmy. Nejdříve mi bylo líto, že příběh nedopadl dobře, ale pak jsem si uvědomila, že takhle na knihu dlouho nezapomenu, jak se to stává u jiných. Na knihu Hračka se také nedá zapomenout. Děkuji za Vaši tvorbu, a už se těším na další Vaše knihy.

Zdraví Monika Kopčilová , Hulín, 42 let, vdaná, 2 dcery 20 a 22 let.

 

Dobrý den Sylvo, četla jsem tři vaše knihy (Hračka, Otrok, Jumaroro).

Tento vzkaz slouží pouze pro to, abych vyjádřila svou velkou poklonu a poděkovala za skvělé čtení. Umíte překvapit a ukojit zvědavost. S pozdravem Nikola

Nikola, 25 let, svobodná, Hodonín, Česká republika

 

Dobrý den paní Silvo,

moc bych chtěla poděkovat za to, že jste napsla své knihy Hračka, Otrok a Jumaroro.Dostala jsem je v listopadu od své kamarádky z Brna, která je s Vaší tvorbou nadšená a dnes dočetla poslední.Pokaždé co jsem se začetla do knihy, dychtila jsem po tom jak to bude pokračovat, neuvěřitelné, někdy mráz po zádech šel.Každopádně skvělé čtení.Doporučila jsem svým známým a je jich v pořadí dost, jen u nás v práci ve firmě jsme předávali vzájemně Vaše čtení...jako mor se to šířilo a doufám ,že bude dál. Vám moc přeji další a další úspěchy v práci a doufám, že se brzy dočkáme dalších zapeklitých knih.

Zdravím teď už Vaše čtenářka Martina Augustová

 

Krasny den Sylvie!..
Vase knihy som precitala uz davno len akosi nebol cas napisat... co na to vobec povedat ... tazko sa da o tom dosiroka pisat pretoze nenachadzam vhodne slova... zaujimave, miestami vzrusujuce, miestami poburujuce no pravdive...ano zivot je aj o tom o com pisete ..a mozno preto ma vase knihy tak zaujali, pretoze v mojom zivote som tiez kadeco zazila a viem ze by z toho vsetkeho by bol skvely namet na roman..

Zdenka, 40 let, vdaná, Martin, Slovenská republika

 

Pěkný večer Sylvo,

když mi dneska ukazovala kolegyňka na telefonu, jak vyfotila přítele při čtení Jumarora v posteli, s baterkou na hlavě a rukavičkama, aby mi prej neušpinil listy, tak to mě natolik pobavilo, že bych Vám to nejraději poslala!
U Vašich knížek už stačí jenom říct, že jste vydala "něco" novýho, tak už jakákoliv propagace je zcela zbytečná!!
Sylvo, mějte se krásně, stále se usmívejte a hlavně furt pište!!

(žena, vdaná, anonym)

 

Právě jsem dočetla Jumaroro! Opět pecka!!
Jako první jsem si koupila Hračku, protože mě zaujal popisek s přirovnáním, že jste "Bukowski v sukních", tak si říkám "no schválně"! Do dneška ji na doporučení četla snad už "půlka" Brna :) a je to vynikající dárek!! Děkuji!
Otrok, tak to byl mazec!!
Sylvo, prosím, pište pište pište!! Jitka

(Jitka, 35 let, vdaná, nastávající maminka)

 

Drahá Sylvi.....
jak a kde začít, jak ti sklonit poklonu?? Vždyť já se po přečtení tvé další úžasné knihy nedokážu vrátit zpět do reality!!! Jsem stále součástí tvého ohromujícího vyprávění, tvého mystického a tajemného kousku mně doposud nepoznaného světa. Úplně náhodou jsem se stala „hltačem řádků" tvé každé další nové knihy. Jsem šťastná, že jsi stvořila Jumaroro, protože díky němu jsi mě vrátila zpátky do života. Je to příběh, který bych toužila prožít...do jistého okamžiku jsem nedýchala napětím a nedokázala vnímat reálný život kolem sebe. Teď už vím, že se tvůj příběh nedá číst po kouskách, protože napětí a děj nás nenásilně donutí zalézt v tichu do koutku a prostoupit stránkami až do míst tajemných událostí. Já tam prostě byla! Cítila vůni brazilského pralesa, viděla všechny jeho barvy, slyšela ptáky, ochutnávala vše co Karolína a co je nejdůležitější, stala jsem se po celou dobu četby tvého příběhu jeho součástí. Byla to opět trefa do černého, zásah terče jménem srdce. Svým příběhem jsi umožnila alespoň virtuálně vstoupit naše romantické duše do tvého mystického světa kouzel! Patří ti velký dík a uznání!!!
Tvoje Renča

(Renata Novotná, 43 let, vdaná)

 

Jsem celoživotní vášnivý čtenář. A protože se se Sylvou Lauerovou přátelím už řadu let, je mi potěšením každou její knihu přečíst jako první. Dostávám je v rukopise, neučesané a ještě syrové. A všechny mě okouzlily.
Proto jsem byla zvědavostí bez sebe, co se vyklube z jejího nového románu Jumaroro, tak odlišného od její poslední knihy Otrok. Obsah knihy jsem samozřejmě netušila. Jen v jemných náznacích mi bylo sem tam nějakým slovíčkem naznačeno... o to byla větší má zvědavost.
Když jsem si sedla k prvním devadesáti stranám a ponořila se do děje, nebyla jsem schopna přestat číst. Jen mi kdesi v hloubi mysli problikávalo po prvních stránkách světýlko, že konce se nedočkám, že ještě neexistuje, že ještě není napsán. Byl to velmi zvláštní pocit, zejména když mne strhující děj zcela pohltil. Věděla jsem, že konec zatím není, ale mysl to odmítala přijmout. Po dočtení devadesáté stránky jsem se ocitla ve vzduchoprázdnu a podivném zklamání. Jako když vám někdo naservíruje prvotřídní lahodné jídlo, máte hlad jako vlk a náhle vám téměř plný talíř odnesou.
Pokračování a dokončení knihy jsem se dočkala. Tak jsem se vrátila opět k první stránce a pomalu jsem si knihu vychutnávala slovo od slova. Když jsem román dočetla, nutilo mě to vrátit se opět na stranu devadesát, protože tato kniha si přímo žádá být přečtena alespoň dvakrát. Nezklamala mě. Vím, že se k ní vrátím ještě několikrát, protože v ní zase objevím něco nového.
Každý román Sylvy Lauerové je jiný žánr. Ale vždy se k nim ráda vracím, což potvrdila i poslední skvělá knížka Jumaroro. Její knihy jsou nabité dějem, mají strhující spád a skutečně nejsou plné prázdných slov. Nutí vás začíst se a knihu nepustit.

(Milena Micurová, svobodná - reakce "předčtenáře")

 

Otevírám knihu - zatím jen balík stránek formátu A4 - budoucí román. Už po pár listech mě začíná bavit, a protože je psaný v "ich" formě tak beru příběh velmi rychle za svůj, přestože hlavní hrdinkou je žena. Netrvá to dlouho a zjišťuji, že nečtu román, ale dívám se na film. Před očima se odvíjejí obrazy a já se rozhlížím, poslouchám, čichám a najednou i mluvím. Úchvatné scenérie amazonské džungle mě pohlcují a sled událostí mě chtě nechtě táhne stále dál. Chvíli jsem v hlavní roli cestopisu, chvíli detektivky. Někdy se rozplývám blahem, pak mě mrazí v zádech.
Největší překvapení na mě nečeká na poslední straně, ale až daleko za ní. Sedím v kanceláři uprostřed města, ale stále mám před očima amazonskou džungli. Nějak se s naší středoevropskou realitou nemohu vyrovnat.

(muž, 31 let, svobodný; nepřeje si být jmenován - reakce "předčtenáře")